Na pražské Czech Open ve florbale jsme odjížděli s jasným cílem – dokázat těm několika odvážlivcům, kteří na našich webových stránkách hlasovali pro možnost „zůstaňte raději doma“, že se mýlili. Byly zde zajisté i jiné cíle. Mezi ně patřila například předávka vajíček pro Aniččiny pány domácí. Ale byli jsme hlavně v naší matičce Praze, kde není o zábavu nouze, takže kromě kvalitních florbalových zápasů jsme si dali za úkol navštívit i doprovodné zábavní atrakce (hlavně mladší část našeho týmu).

Duel s Finskem

Rychlou chůzí vzhůru nad střechy střešovických domků a vilek jsme odbyli ranní rozcvičku a na hřiště jsme nastupovaly už zahřáté. Do zápasu jsme se vrhli s nadšením a s přesilovkou, kterou nám dopřáli kvalitní cizojazyční páni rozhodčí v zelených úborech.

Finky však nastoupily s taktikou, severským zemím vlastní, která spočívá převážně v síle vkládané do zákroků. Ta nás nejspíš překvapila. Ačkoli jsme bojovaly jako lvice, gól se nepodařilo zařídit a naopak jsme jeden na začátku druhého poločasu inkasovali. (V základních skupinách se tento turnaj hraje na 2 poločasy, přičemž každý trvá 15 min „hrubého“ času.) Tento „usmolený“ gól jen podpořil nadvládu Finek na hřišti.

Mirečka Slavíková se srdnatým bojem před finskou brankou snažila zvrátit výsledek, avšak fyzická finská síla zastrašila naši křehkou útočnici natolik, že se lekla a střelila míček těsně vedle odkryté brány. Ani druhá přesilovka se nám nepovedla a minuty do konce ubíhaly rychlostí světla, takže zbývalo už jen vyměnit naši gólmanku Helču Šalbabovou za útočnici. Ale ani tento tah se nezdařil a branka bez Helči byla snadno dosažitelná kořist pro hladové protihráčky.

Výsledek našeho úvodního zápasu byl tedy 0:2 – ne příliš povzbudivý do dalších bojů.

Norsko

Na zápas s norským týmem nás přijeli podpořit fanklub složený z hráčů FbŠ Jihlava, kteří si udělali pauzu ve svém nabytém programu turnaje. Podpora výrazně posílila naši sebedůvěru a norská brankářka jen taktak stačila odrážet našich tisíc osm set šedesát šest střel. Zdálo se, že máme výrazně navrch a osamocené nepřátelské nájezdy mohly branku, střeženou tentokrát juniorskou gólmankou Kikinou Provázkovou, jen stěží překvapit. Ale bohužel ani nám se nedařilo prolomit střeleckou smůlu a směřovat střelu do nekryté části norské branky. Pár sekund před koncem prvního poločasu dostaly soupeřky možnost střelit první gól zápasu a opravdu standardní situaci proměnily. Naštěstí pro nás jim však tato branka nebyla uznána, a tak jsme dostali možnost potvrdit převahu na palubovce s oboustranným nulovým kontem v další polovině utkání.

I druhý poločas byl vyplněn tlakem na soupeřovu bránu, ale bohužel jsme ani tentokrát neprolomily naši smůlu. Zato soupeřkám se poslední minutě, lépe řečeno 13 sekund před koncem, podařilo dotlačit gól po zemi za naší brankovou čáru a zápas byl rozhodnut. 0:1 pro Norky.

Úrodné Dánsko

Na zápas s Dánskem jsme přijeli jen pár minut před jeho zahájením, takže než jsme se stačily převléct, rozhodčí pomalu odpískávali zahajovací buly. Po čtvrtečních zápasech jsme už téměř nedoufaly v naši výhru, avšak po shlédnutí počtu dánských soupeřek, se nám sebevědomí zase vrátilo. První si tuto skutečnost uvědomila Andy Urbanová a svým prvním gólem (a nejen svým prvním, neboť to byl první gól vůbec, který náš tým na letošním turnaji dal) otevřela naše gólové konto.

Množstevní situace dánského týmu nedovolovala pouštět se do větších akcí. Tato situace ale umožňovalo našim střelkyním se prosadit. A tak si Gejby Kodysová vzala příklad z Andy a hned do dánské branky přidala gól z otočky. (Rozhodčí nám ale nepřistoupili na dva body za tento umělecký kousek a tak jsme se museli spokojit pouze s jedním.) A pak už šly góly jako na drátkách. Nejdřív znovu Andy, pak se dvakrát za sebou prosadila Lucka Kozlíková a účet uzavírala naše nová kapitánka Ála Kalendová (Ne, že by byla nová, jen je po delší pauze znovu zvolená :) .) Konečné skóre tedy SK Jihlava:Aarhus Firma Sport z Dánska – 6:0.

Češky bijí Češky

Naše poslední hra na pražském turnaji se odbyla na hale ČVUT. Nastoupily jsme proti českému týmu SSK Future. Po severském silovém nátlaku jsme se těšili na příjemný duel s nám známým stylem hry, který pohodově zakončí naše pražské účinkování. Dokonce i naše křehká gólmanka Helča se rozhodla opustit bezpečné útočiště v „kleci“ a vydat se do víru útoku. Bohužel se však její návrat na palubovku s hokejkou v ruce nekonal a soupeřky již v prvních minutách dokázaly, že tvrdostí mohou v pohodě konkurovat všem severním státům. K tomu se přidala trocha brutality a naše překvapení a dva góly „Budoucnosti“ byly na světě. První protihráčka utekla naší překvapené obraně a po téměř samostatném nájezdu dávala první gól. Druhé sice naše gólmanka napoprvé střelu vyrazila, ale dorážku už Kikina nestačila zachytit.

Jiskřičku naděje našemu zaraženému týmu vstřelila Mirečka Slavíková do branky „Futuru“ téměř z pozabranky. To by nebyla Mirečka, aby střelila obyčejnou branku z té otevřené strany brány. Tentokrát se jí zřejmě podařilo procpat míček tou malou dírou v síťce. Ať to udělala, jak chtěla, byla hrdinkou dne. Šanci na vyrovnání měla na hokejce Marťa „Irča“ Svobodová, kdyby jí ovšem při standardní rozehrávce nahrála Gejby. Tak se ale nestalo a míček skočil daleko za mantinely. Vyrovnání se tedy nekonalo a výsledek zápasu tedy zůstal nezměněn – 1:2.

Většinu zbývajícího času jsme letos nevěnovali sledováním těch největších světových hvězd, ačkoli ani na ty jsme nezapomněli. Utvořili jsme takový malý fanklubík a chodili podporovat známé tváře, ať už bývalou mužskou část SK Jihlava, tak naši bývalou spoluhráčku Aničku Kulhánkovou a její zatím dočasně nový tým TJ JM Chodov. Fandění se opravdu vyplatilo, neboť kromě luxusních lahví na pití, za které opravdu děkujeme, jsme mohly holky Chodovačky doprovodit až do finálového zápasu v T-mobil aréně.