A nejen o turnaji!!!

Chtěla jsem napsat komentář k uplynulému víkendu, který by se nesl v duchu ligových komentářů. Pak mě ale napadlo, že nejsou nutné faktické informace, a proto se zde pokusím ztvárnit příběh, který začal již před třemi lety jedním zvacím emailem. Byla zima a všichni jsme se brodili tunami sněhu a při každém našem ligové výjezdu jsme trnuli v obavách, aby nás sníh někde na cestě nepřekvapil natolik, že bychom museli řešit nepříjemné problémy. Jednoho večera přiletěla do mé emailové schránky pozvánka na florbalový turnaj do Uherského Brodu. Při přepočítávání kilometrické vzdálenosti jsem  trochu váhala, zda tuto nabídku přijmout, ale po domluvě se svými kolegyněmi jsme udělaly rázné rozhodnutí. Prostě se přihlásit a okusit podnebí moravských končin. Naše první účinkování na turnaji dopadlo nad naše očekávání a z Brodu jsme si odvážely pohár se štítkem 3. místo. Mile nás překvapila přátelská a vskutku organizačně zvládnutá atmosféra daného turnaje a bylo jasné, že při další příležitosti toto vzdálené město navštívit, nebudeme váhat. Tak se tomu stalo i v loňském roce a po úmorných bojích za tropických teplot nejen na hřišti, ale i v kolonách aut na dálnici, jsme si odvážely do metropole Vysočiny nejen pohár na 1. místo, ale také pohár putovní. Tento fakt se pro nás stal jakousi výzvou a chtíčem znovu se vrátit. Samozřejmě nesmím opomenout ocenění některých našich hráček v různých vypsaných anketách, ale vzhledem k časové vzdálenosti těchto událostí, si má hlava na konkrétní jména nevzpomene. Tímto se dříve oceněným omlouvám.

Po celý rok jsem doufala, že se v mé emailové schránce objeví pozvánka na letošní ročník. Ač se proslýchalo, že se turnaj možná neskuteční, stalo se, že jsem jednoho dne onu pozvánku měla čest otevřít. Mé srdce zaplesalo. Tento turnaj je, alespoň pro mě, a věřím, že i pro ostatní mé spoluhráčky, které se onoho svátku účastní, příjemnou odměnou po celoroční a ne vždy nenáročné námaze pří vykonávání našeho milovaného sportu. Tak se daly věci do pohybu, přihláška byla odeslána a my byly opět s otevřenou náručí přijaty na tento turnaj. Odjížděly jsme do Brodu v sestavě hráček, které se mohou pyšnit dlouholetou přízní našemu oddílu a já jen doufám, že se jí budou pyšnit i nadále. Samozřejmě jsme nezapomněly ani na návštěvu z pražského Chodova. Abych byla přesnější, vzhledem k účasti naší gólmanky na soustředění ve Švédsku nám vypomohla jedna z chodovských juniorských nadějí. Dále nesmím zapomenout na Aničku, která je taktéž hráčkou pražského družstva a ač v našem oddíle „nevyrůstala“, stala se jeho pravidelnou návštěvnicí. Ostatním účastnicím zájezdu, i přesto že v Chodově hrají, koluje v žilách naše krev.

Sešly jsme se tedy v sobotu ráno a vydaly se s touhou obhajoby 1. místa vstříc novým zážitkům do moravské části naší vlasti. Tentokrát nám silniční provoz nepředvedl žádný ze svých nepříjemných představení a my jsme v pohodě a v klidu dorazily na místo konání. Úsměv se mi ovšem z tváře vytratil celkem brzy po příjezdu, kdy jsem spatřila naše soupeřky. V tuto chvíli mi bylo jasné, že víkendová utkání budou jistě náročná. Samozřejmě jsem úsměv neztratila, vždyť některé z tamních účastnic jsou našimi bývalými kolegyněmi a panují zde, troufám si říci, velmi přátelské vztahy. Ovšem v poli neznám přítele. Odevzdala jsem putovní pohár a už jsme se chystaly na první utkání. Prvním soupeřem nám bylo domácí družstvo 1.AC. Už od začátku bylo jasné, že zápas nebude ani trochu jednoduchý, neboť věkový průměr družstva soupeřek se možná rovnal polovině věkového průměru našeho družstva. I rychlost jejich nohou mnohdy převyšovala možnosti našich, již věkem unavených. Samozřejmě netvrdím, že tomu tak bylo vždy. Brodské juniorky nám nedaly nejmenší šanci na zvrat zápasu a tak jsme odešly hned z prvního zápasu poraženy 3:0. Jen malá přestávka nás dělila od dalšího náročného utkání, tentokrát s extraligovou Olomoucí. Stále v dobré náladě jsme bojovaly zuby nehty, ale pořád ne a ne prolomit naše střelecké trápení. Chtěly jsme tak moc vyhrát a soupeřky chtěly tak moc neprohrát, že jsme zápas opět prohrály. Ale tentokrát, a to je potřeba si říci, jsme byly již rovnocennějšími soupeři než v utkání předešlém. Po závěrečném hvizdu svítilo na světelné tabuli skóre 2:1 ve prospěch soupeře.

Po tomto utkání nás čekala příjemná pauza, abychom si srovnaly, proč jsme sem vlastně přijely, a že takhle teda ne. Před sebou jsme měly ještě dva vcelku náročné zápasy. Jenže zasloužená přestávka se netýkala všech. Zpocené dresy vyměnila Anička, Mirka a Já a HELČA za černá rozhodcovská trička a už jsme stály na parketu a mohl začít náš řídící tanec. Jak se říká, snažily jsme se soudcovat dle našeho nejlepšího vědomí a svědomí, a je jen na účastnících soudního procesu ohodnocení našich výkonů. Z řad publika se samozřejmě ozývaly negativní hlasy, ale toto jest pro roli soudce známá věc, a proto to nechává jejich hlavy chladné. Po odpískání několika utkání jsme znovu vbíhaly, již v dresech herních, spolu s ostatními k dalšímu utkání. Tentokrát nás čekalo brněnské družstvo židenických žen. Konečně se prolomila střelecká smůla a nějaký ten gól se nám vsítit podařilo a tuším výsledek utkání 4:1 v náš prospěch. Naše již unavená těla čekal poslední a velmi tvrdý oříšek. Družstvo spřátelených dam z Čech a Moravy. Vedoucím článkem této sestavy byl  nám velmi známý nositel florbalových zkušeností pan Trávník ze Žďáru nad Sázavou. Avšak strůjkyní této vskutku hvězdné skupiny byla jeho dcera a naše bývalá spoluhráčka Irča. A opravdu klobouk dolů, protože to co sestavila bylo fakt hustý. Zkušenosti a výborně zvládnutá technika, tak by se dala charakterizovat každá členka jejího týmu. Nutno podotknout, že v celkovém hodnocení turnaje, nám jak se říká putovní pohár vyfoukly, neboť se, a to zaslouženě, staly mistryněmi Uherského Brodu pro tento ročník. Ale přeci jen narazily. A to na velmi zkušené družstvo jihlavských bombardérů. Zápas byl tak dobrý, že mě ani moc nenapadá, co bych k tomu dodala. Nesl se v duchu přátelského soupeření, mnohých příležitostí, ale především čisté hry a MY jako MY jsme daly letošním mistryním na frak. Děvčata sklopila uši a odnesla si na svých bedrech tři těžké dělové koule. My jen jednu a lehčí. Mno a byl večer a my měly hlad. Jenže Aničku a Mě čekalo ještě poslední soudní představení večera. Odeslaly jsme tedy zbytek týmu do restauračního zařízení a samy si na hřišti dokazovaly naši výtečnou fyzickou kondici. Po ukončení soudního obřadu nás velmi potěšila Matka celého turnaje paní Chovancová. Potěšení se skrývalo v miskách luxusního těstovinového salátu a ve dvou krásných  řízcích. Tak jsme sluply menší svačinku a už si nás Mirka vezla za ostatními do každoročně navštěvovaného podniku. Všichni jsme se příjemně napáply, ač se to samozřejmě neobešlo bez problému. Měla jsem ho já, ostatně tomu tak bývá vskutku často, kdy paní servírka neměla náladu se mnou řešit chybnou objednávku, avšak přeci jen se její nálada zlepšila, když nás udělala o pár set lehčí. Tak moc jsme se těšily do pelíšků, že jsme si snad ani dobrou noc nepopřály. Některé účastnice sice měly se spánkem menší problém, ale to se ve starším věku občas přihodí. A to už jsem slyšela naše mobilní budíky, jak nám oznamují, že spánek ne, ne, ne a že je potřeba se začít hýbat, aby naše, už tak zhuntovaná, těla ještě více trpěla. K prvnímu rannímu utkání jsme se přišouraly v osm hodin a čekaly na nás židenické juniorky. Toto utkání bylo, alespoň ze začátku, velmi náročné, neboť nikdo z našich nemohl donutit svůj organismus ke standardnímu výkonu. Nakonec jsme zvítězily v poměru 10:1, kdy si Anička, hráčka číslo 10, mohla udělat radost a vsítila onen desátý gól. Už jsme byly fakt unavené. Volné chvíle trávila většina družstva odpočinkem a hraním strategických společenských her. Někdo se učil a někdo prostě jen tak bilancoval nad životem. A jen doufám, že bilance dopadly více než výborně. Z posledních sil jsme nastoupily k poslednímu západu proti družstvu Prostějova. Na obou stranách bylo evidentní, že toho máme plné kecky a to do slova a do písmene.  Díky všem silám se nám podařilo vyhrát, ale teď nevím jestli 2:1 nebo 3:1 nebo 3:2. Za tuto dezinformaci se omlouvám. A byl tu konec fyzickému úsilí. Díky.

Nyní bylo na řadě slavnostní vyhlášení. Jak již bývá zvykem, byly nejprve vyhodnoceny jednotlivé kategorie individuálních ocenění. A i tohoto jsme se staly účastníky. Za své nadstandardní výkony s pochroumanými koleny a v záviděníhodném věku byla oceněna za svou obrannou činnost Mirka Šéfka jako nejlepší hráčka našeho družstva. A co si budeme povídat, prostě zaslouženě. Další oceněnou kolegyní se stala Anička Tužka jako nejlepší útočnice. Mno a aby ne. Vždyť po hřišti lítala jak řízená střela a opět trpěla nedostatkem střelného prachu ve své zbrani. A to už došlo na vyhlášení All stars. A co by to bylo za All stars, kdyby alespoň někdo z nás chyběl. Tak tedy nechyběl. Svou chvilku slávy si užila Irča jakožto nejlepší obránce, levá, pravá, nevím. A pak přišlo ještě jedno ocenění pro mě, ale to všichni víte. A byl konec. Hurá do sprchy, vytopených aut a alou na Vysočinu.

Nyní bych se ráda vyjádřila k jednotlivým účastnicím. Začněme třeba u brankářky. Mladá, vlastně nejmladší a přesto výborná. Přijela mezi nás neznaje našich vod a velmi rychle se do prostředí týmu adaptovala, podala vynikající výkony a hodnotím ji tedy, z funkce pedagogického pracovníka, VÝBORNOU. A máme tu Gejby. Gejby, která při každé příležitosti nezapomíná a jedno. Uspokojit svou primární potřebu, kterou je příjem potravin. A je to jedině dobře, alespoň víme, že je to mladé a zdravé děvče, které bude mít ještě desítky let síly brázdit florbalová pole a podávat stále tak výborné výsledky jako doposud. Hodnotím VÝBORNĚ. Kuba. Mno Kuba je prostě Kuba. Slunce našeho týmu bez jejíhož ledového klidu a racionálního uvažování bychom se jistě neobešly. Dokonce se už ani nebojí střílet, jen je mi líto, že bude na ten další gól čekat dalších šest let. Tedy alespoň dle jejích slov. My ostatní jí přejeme, aby to bylo samozřejmě co nejdříve. Tak tedy VÝBORNÁ. Mirka. O té už tu pár slov padlo. I přes bolesti, které jí způsobují její léty opotřebovaná kolena, dala do výkonů  maximum a nejedna soupeřka s ní měla problém. Tedy VÝBORNĚ. Irča. Naše Irča. Vždy budu klást obdiv na její rychlé nohy a perfektně zvládnutý styl hry. Ale je tu jeden problém. Její střela dosahuje takových výšin, že i primátor hlavního města Prahy by se byl obával sestřelení při svém výstupu na nejvyšší vrchol světa. Ale je to mladá energická žena, která má ještě dostatek času své problémové situace vypilovat. VÝBORNÁ. Křeček. Co k němu říct. Malý hubený tvoreček pro kterého ani ta nejmenší skulina není překážkou a vždy se jí dokáže proplížit a způsobit tak soupeřům nemalé problémy. Jen kdyby ty góly chtěly padat. Ale tu půjde, to vím. Ona prostě hraje VÝBORNĚ. Klárka. Centr od nepaměti. Je všude, kde je potřeba, je to velká bojovnice a ani na tomto turnaji tomu nebylo jinak. Jen při své výšce občas o svou hůl zakopne, ale komu se tento skutek neděje. Důležitým článkem první lajny, neboť ví, kdy má zůstat vzadu. Klárko jsi VÝBORNÁ. Denisa. Ta prostě bilancuje. Ale samozřejmě ne nad propastí, ale nad svými florbalovými výkony. Ona tak chce, až jí to prostě někdy uteče, ale to se stane i těm nejzkušenějším. Z jejího běhu vyzařuje elegance sama. Ostatně je to mladá dáma. Hodnotím ji VÝBORNOU. Leoš. Ta vám dře. To je až neuvěřitelný. Ale úplně pořád. Ona je jedním z nejdůležitějších článků týmu. Protože ona dře. A když ostatní nedřou, tak ona jo. Ale dře fakt dost a to se cení. Ona dře i když nemůže. A když nemůže tak padá, ale dře aby zase mohla dřít. Dře VÝBORNĚ. Lili. Naše brankářská hvězda v poli. Její motto: Vždy s úsměvem. A toho se prostě drží. Když chce, tak si protihráčku prostě dá a někdy ani neví jak. A to se cení. Ale nejdůležitější pro její hru jest, vlasy dobře vyfoukané míti. A to vždy VÝBORNĚ. Henry. No co k ní? Mladá pubertální dáma, která si svého věku opravdu užívá. Rychlá, hbitá, mrštná i do zahrádky se hodí. A dokonce umí i vystřelit A pokud to není trapné, tak to je VÝBORNÉ. Anička Tužka. To co jsem zmínila ji asi vystihuje nejlépe. A ač již pár let není oficiální členkou našeho týmu, v srdíčku nás prostě má a my jí ve svých také. Je to prostě chytrá florbalistka a k tomu VÝBORNÁ. Anička z Chodova. Vždy, když je s námi, a to je tak jednou dvakrát do roka, nám naše ranky vždy ošetří a chytře poradí. A aby ne. Je to sestřička. A VÝBORNĚ to umí. CELKOVĚ JSME TEDY PROSPĚLY S VYZNAMENÁNÍM!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Berme to jako ohlednutí za našimi dosavadními a nejen herními výkony a já jen doufám, že se minimálně v tomto složení budeme vídávat a hrávat i nadále. Za celou sezónu děkuji nejen vám, ale i ostatním hráčkám našeho oddílu a přeji pěkné prázdniny.

Poděkování také patří organizátorům turnaje v Brodě a mistryně letošního roku ať si pamatují:

ZA ROK VÁM TO VYFOUKNEM!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Amigoldies - vítězky poháru v UB 2007